úterý 19. července 2016

Moje tipy do ''diety'' - 2. část

1. část článku můžete najít ZDE.

5) Změňte svůj přístup k ''dietě''

Tím nemyslím, abyste ze své stravy vyřadili sacharidy/tuky/pečivo/mléčné výrobky nebo obecně svoje stravování kompletně převrátili vzhůru nohama. Ikdyž nějaký ''převratný'' článek či kniha může tvrdit opak - že k tomu, abyste se zbavili tělesného tuku, stačí pouze vyřadit X potravinu - eliminace žádné z těchto potravin vás sama o sobě tělesného tuku samozřejmě nezbaví (kéž by to bylo tak snadné! :D )

To už většina z vás ví a v tomto článku se tomu ani nechci věnovat. Ten bude o něčem jiném ...

 

Každý, kdo se o shazování tělesného tuku během svého života pokusil (ať už úspěšně nebo ne :D ), ví, že hlavním nepřítelem jsme si vlastně my sami. Jedná se o takový menší boj s vlastní hlavou, tělem a myšlenkami. Existují strategie, které nám celý ten proces mohou usnadnit, a o kterých jsem se již rozepisovala v minulém článku (dostatek spánku, podpora od trenéra či někoho blízkého, výběr potravin s nízkou energetickou denzitou atd.)

Ale pokud už ze začátku máme ke shazování špatný přístup, spoléháme na to, že budeme neustále ''motivovaní'', naše důvody, proč chceme trochu shodit, pochází hlavně z nenávisti k vlastnímu tělu (což bohužel není nic výjimečného), na celý průběh ''diety'' se díváme jak na něco nepříjemného a negativního a už od prvního dne se nemůžeme dočkat, až to všechno konečně skončí ... šance na to, že se nám našeho cíle podaří dosáhnout (a pak si ho i udržet), najednou prudce klesá.

Jasně, kalorický deficit není nic příjemného prakticky pro nikoho.
Ano, na čím nižší % tělesného tuku se snažíme dostat, tím to bude náročnější a tělo se bude více bránit.
Ne, každý den opravdu nebudeme plní motivace k tomu, abychom si hlídali energetický příjem a hýbali se. Motivace je vratká, nelze na ni spoléhat.
Ano, není to ''fér'', že ostatní mohou jíst ''hodně'', zatímco my chceme trochu shodit, a tak musíme svůj příjem snížit.

Ale hádejte co.

Kalorický deficit je sice náročný, ale stejně i během něj většina z nás jí více, než lidi v chudších státech světa.
To vy jste se rozhodli se sebou něco dělat. To vy se chcete více vysekat a pak se ukazovat na koupáku se super formou. Nikdo vás do toho nenutil, nebo aspoň doufám!
Nadáváte, že ''musíte jít zase cvičit''? Já myslím, že cvičení je spíš takové privilegium, které nemá úplně každý.


Dobře, uznávám, že jsem to mohla napsat trochu méně ''dramaticky'' a hned do toho netahat i hladovějící černoušky v Africe. Ale pointa je snad jasná.

Takže kdybych to měla shrnout do takových 3 základních kroků -

x Rozhodněte se, jaký je váš cíl, a taky PROČ daného cíle vlastně chcete dosáhnout.
Většina lidí se neustále snaží shodit/připravit se na soutěž, ale když se jich zeptáte, z jakého důvodu, najednou je ticho. Nebo z nich vypadne něco negativního jako ''Protože nesnaším ty svoje kejty a chci se jich zbavit''. Paráda. Nebo ''Protože to dělají všichni'' To taky není nic moc...

Pokud nemáte dobré důvody, proč chcete daného cíle dosáhnout, za chvíli to pravděpodobně zabalíte. A kdykoli vám vaši ''cestu'' něco zkomplikuje tak povolíte a přestanete se snažit.

Dovolená, stres v práci, koláčky na oslavě, moc teplo/zima na tréningy, svátky, Vánoce, narozeniny, škola ...situace nebude nikdy ideální.

Pokud vaše ''proč'' nejsou dostatečně silná, vždy se sami sobě začnete vymlouvat a odůvodňovat si, proč zrovna ten den musíte výrazně překročit svůj příjem, dát si cheat day, vynechat tréning, celý den se válet doma atd. Neříkám, že tyto věci by se vám nikdy stát neměly. To ne. Jsme lidi, ne roboti. Ale u pokud je cheat day každý druhý den, máte problém :D

A z podobného soudku - pokud vaše důvody, proč s ''dietou'' začínáte, pochází pouze z toho, jak svoje tělo nesnášíte a co se vám na sobě nelíbí, pravděpodobně se vám taky nebude dařit moc dobře. To nemám jen tak vycucané z prstu, spíše zkušenosti. Pokud už před začátkem ''diety'' nemáte moc dobrý vztah ke svému tělu, kalorický deficit v tom opravdu nijak nepomůže. Spíše naopak. Řada žen si myslí, že až dosáhnou své ''vysněné postavy'', všechno bude najednou úplně jinak, život se jim obrátí naruby, budou happy jak dva grepy atd. Je možné, že tomu tak u určitých lidí je? To určitě ano. Já se taky cítím lépe od té doby, co jsem shodila.

Ale abych řekla pravdu, jsem dennodenně v kontaktu se spoustou slečen a kolikrát se setkávám s tím, že holky s TOP formou jsou se sebou nejvíce nespokojené a mají fakt nanic vztah jak s jídlem, tak k vlastnímu tělu, zatímco z těch, které mají pár kg nahoře, to nadšení a spokojenost jen srší. Pokud tedy do shazování jdete s tím cílem, že to vyřeší vaše psychické problémy, pravděpodobně budete nakonec zklamané.

Popsala jsem tedy, jaké důvody dobré nejsou. Je jich asi celkem dost, že? :D Ale nebojte, máte ještě asi milion dalších možností na výběr. Co takhle ''Budu vážit méně = lépe mi půjdou cviky s vlastní váhou'' nebo ''Po chůzi do pár pater nebudu hekat jako bych zrovna uběhl/a maraton''?

A HLAVNĚ ''Budu si moct dělat cool selfíčka na instagram'' :D

No dobře, to poslední byl spíš vtip. Asi každému je jasné, že lajky u fotky jsou sice fajn, ale opravdu to není tak žhavé, jak to většina lidí bere.


x Uvědomte si, že nejspíš nebudete vše zvládat perfektně hned od začátku
Jasně, není ideální, že jste včera večer snědli celou Marlenku na posezení, nebo kvůli nemoci nemohli pár dnů cvičit. Shit happens. Je třeba si uvědomit, že nejste profesionální sportovec (nebo aspoň většina z nás :D ), který se svými výkony/svojí postavou živí.

Ano - tím, že svůj příjem neplánovaně výrazně překročíte, si svůj pokrok ve shazování zpomalíte. Přijměte zodpovědnost za to, že jste to podělali (viz. další bod), a snažte se dál.

Víte, čím si v těchto situacích naopak vůbec nepomůžete?

- tím, že si budete za svoje ''prohry'' nadávat
- tím, že se budete snažit vyšší příjem během následujících dnů ''vycvičit'' (což se vám stejně nepodaří) či jiným způsobem vykompenzovat (hladovění atd.)
- tím, že i dalších X dnů budete pořád obracet svoji pozornost a vyčítat si ten 1 den, který jste podělali a kdy jste nesplnili to, co jste od sebe očekávali (co takhle se spíš pochválit za ty dny, kdy se vám vše podařilo na jedničku, hm?)
- tím, že si řeknete, že když už jste zvorali jeden den, nemá cenu se snažit po zbytek týdne, a dalších pár dnů budete prasit s tím, že ''začnete znovu od pondělí''

Každý z nás má na sebe určité nároky a když do něčeho jdeme, očekáváme od sebe to nejlepší. A ono to opravdu jde, ve většině případů. Když už ale něco zvoráte, není nutné kvůli tomu mlátit hlavou do zdi. Některé věci (např. nemoc, a tedy i nutnost vynechat tréning) jsou prostě mimo vaši kontrolu. Tím, že se kvůli takovým věcem budete nadměrně trápit a stresovat, zbytečně plýtváte svým časem a energií. Soustřeďte se na věci, nad kterými máte (nyní) svoji kontrolu (Kolik porcí zeleniny jste už dnes měli? :P)



x Přijměte zodpovědnost za svoje jednání
Většina z nás dospělých je zodpovědná co se týče práce, financí, rodiny atd.

Ale když přijde čas na ''dietu'' a shazování? Často se začneme chovat jako malé děti (tím nechci nikoho urazit, dělá to většina z nás)
- vymlouváme se
- házíme vinu na ostatní
- věříme pohádkám (doplňky stravy, zázračné potraviny atd.)
- jsme netrpěliví
- jednáme zbrkle a impulzivně (chci co nejrychleji shodit, 800 kcal denně na 6 týdnů mi bude určitě stačit)
- podvádíme (když mě nikdo nevidí, že to sním, tak se to nepočítá :D )
- dáváme přednost chvilkovému potěšení před dlouhodobými výsledky
.... a tak dál a tak dál

Tím nechci říct, že pokud chcete mít dobrou formu a shodit, musíte být hrozně ''hard-core''.
Že každé ''zhřešení'' je známka toho, že máte slabou vůli.
Občas vše nejde podle plánu, situace jsou komplikovanější a je třeba si čas lépe rozplánovat.
A ano, člověk s náročným zaměstnáním a starostmi o děti má celý proces podstatně náročnější...

Vždy ale jde vzít věci do svých rukou a přestat si hrát na ''oběť'' toho, co se zrovna děje. Můžeme si najít někoho, kdo nám pomůže a ''popostrčí'' tím správným směrem, ale nikdo nás nepřijde ''zachránit'' a odvést tu práci za nás. Což je děsivé, ale osvobozující zároveň, nebo ne?

Pokud budete mít takový přístup i během ''diety'', bude se vám dařit daleko lépe.

PS - příští článek už nebude tak strašně ''duchaplný'', slibuju :D ♥ Další příspěvky můžete sledovat na instagram.com/thebeautygloss

5 komentářů:

  1. Ahoj Niki. Jedním dechem hltám tvoje nové články, vždy se těším na další. Chtěla bych te kontaktovat ohledně jídelníčku, mohla by jsi mi prosím poslat mailovou adresu, kam bych mohla vznést požadavek? Moc díky

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj :) Můžeš mi napsat na mail - probodylifestyle@gmail.com nebo (rychlejší komunikace) na FB stránku Probody - lifestyle, training & nutrition (nebo Beautygloss) ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkné články, strašně ráda je čtu, mají hlavu a patu a hlavně..jde vidět, že je píše někdo ,kdo má rozum a zkušenosti a ... prostě paráda, potlesk, poklona! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Teda tohle je slušný pokrok. Kde jsou ty časy, kdy jsem měl nakročeno taky na takovou postavu. Pravděpodobně někde deset let před rodinným životem. Teď mě zajímá spíš to, jak vypadá hliníková výplň plotu a jak vymyslet zavlažování na zahradu. A potom si pěkně natáhnout na kanape a užívat si volný čas s rodinou. :-)

    OdpovědětVymazat