čtvrtek 28. března 2019

Pokrok klientek a klientů

Pokrok aktuálních/předchozích klientů a klientek v redukci tělesného tuku

IVA 😍



JAROSLAV 💪


RÁĎA 😍



JANE 😍



ANDY 😍


ADÉL 😍


DANČA 😍


PÁJA 😍


NATY 😍


JANČA 😍



DENISA 😍



BARU 😍


PEŤA 😍



SÍMA 😍




PETR 💪




Pokrok aktuálních/předchozích klientů a klientek v budování svalové hmoty

LUCI 😍



BARU 😍


 KRISTY 😍



středa 6. března 2019

Je nutné zařadit reverse dietu po konci shazování?

Pokud jste přečetli předchozí dva sáhodlouhé příspěvky až do konce, o “jojo-efektu” toho už víte celkem hodně. Gratulace!⁣

Víte, na jakém PRINCIPU “jojo-efekt” funguje. Že opravdu nemáme “poškozený metabolismus”. Zkrátka po konci diety začneme konzumovat nadbytečné množství kalorií vzhledem k našemu novému (o něco nižšímu) energetickému výdeji. ⁣

Víte, PROČ máme po konci diety tendenci dělat nájezdy na jídlo = a tím pádem dříve či později přibrat zpět tuk, který jsme během diety shazovali. Na náš pocit hladu a sytosti má sice vliv mnoho faktorů, ale po konci diety máme nutkání jíst více zejména proto, že -⁣

a) nás k tomu naše tělo doslova “tlačí” (změny v hladině hormonů regulujících hlad, sytost, soustředěnost na jídlo apod., což podporuje vyšší energetický příjem. HAM HAM) ⁣

b) po ukončení diety (většinou) dojde ke změně v našem přístupu a ke “ztrátě motivace” do kontroly stravování⁣


Znalosti jsou fajn. 

Ale je tu háček - to, že něco víte, samozřejmě nestačí. 

Umět nově získané užitečné informace aplikovat v praxi - v tom je větší háček! 

CO tedy konkrétně dělat, abychom “jojo-efektu” po konci diety předešli?⁣

Hned ze začátku je třeba říct jedno - nemám pro vás jednoznačné řešení, jak “jojo-efektu” zabránit. ⁣

Nemám v kapse žádný “tajný trik”.⁣

Ano, udržovat si nově získané nižší % tělesného tuku je PROSTÉ - přijímejte tolik kalorií, kolik vaše (nové, lehčí) tělo spotřebuje. Energetický balanc. Tečka.⁣

To však neznamená, že je to SNADNÉ.⁣

“Bojujete” proti signálům svého těla, které po vás chce, abyste jedli více a doplnili ztracené tukové zásoby. Žijeme v tzv. “obezogenním” prostředí, jídlo bohaté na kalorie je snadno dostupné a my k jeho získání nemusíme vynaložit prakticky žádnou energii (kdy jste naposledy museli svůj oběd ulovit? :D ). “Motivace” - i do kontroly stravování - je pomíjivá (někdy tu je, někdy ne, takže není možné na ni spoléhat). Ale jídlo máme k dispozici vždy (čehož bychom si samozřejmě měli vážit - protože existují miliony lidí, kteří takové privilegium nemají a jídla mají naopak nedostatek).⁣

Udržet si nově získané nižší % tělesného tuku po konci diety je extrémně těžké.

Máme k dispozici spoustu studií, které tomu nasvědčují. I když ... dá se říct, že v tomto případě ani nepotřebujete číst žádné studie, takže Pubmed můžete zase zavřít. Stačí se kouknout na většinu “dietářů” ve svém okolí. Pokud vidíte, že někdo zhubne - většinou shozená kila časem (nezáměrně) přibere zpátky.⁣

Naprostá většina lidí po konci diety dříve či později přibere zpět tuk, který během diety shazovali. Přestože se statistiky celkem liší, původně jsem je chtěla zmínit. Nakonec jsem však změnila názor. Víte co … raději vás (a sebe :D ) nebudu “děsit” konkrétními čísly (tzn. nebudu zmiňovat, +- kolik % lidí podle většiny studií nakonec přibere všechno zpátky). Komu by to pomohlo? Akorát bych vás ještě více “demotivovala” (to se mi stejně nejspíš už povedlo informacemi v předchozím článku 😂❤️ ). ⁣

Mohli byste si říct, “Proč se mám vůbec snažit shodit - když s nejvyšší pravděpodobností stejně nakonec přiberu zpátky?”. ⁣

A to nechci.⁣



Nemám sice “tajný trik”, ale můžu vám alespoň nabídnout pár obecných doporučení, které vám mohou pomoct v období po konci diety. Kdo ví, třeba nakonec budete patřit mezi těch pár % jedinců, kterým se “jojo-efekt” vyhne. I kdyby moje příspěvky v tomto směru pomohly jen jednomu jedinému človíčkovi, budu moc ráda. Doporučení si rozebereme v následujícím článku (já jsem hrozná, jak vás napínám s tím nejdůležitějším, že? :D ). ⁣

Dnes bych se ještě v souvislosti s “jojo-efektem” chtěla věnovat tzv. reverse dietě. ⁣

Mí drazí čtenáři se nejspíš budou dělit na 3 hlavní skupiny -⁣

1) Ti, kteří pojem reverse dieta nikdy neslyšeli a téma “jojo-efekt” je vůbec nezajímá. Mají důležitější věci na práci a čtením tohoto příspěvku akorát prokrastinují/odkládají důležitější povinnosti (škola apod.). Super, zlato, čti dál! 💪😍😂⁣

2) Ti, kteří pojem reverse dieta nikdy neslyšeli, ale “jojo-efekt” je zajímá. Možná za sebou mají už pár neúspěšných pokusů ve shazování a plácají se v cyklu “zhubnu-přiberu-zhubnu-přiberu”. Pro tebe následující část příspěvku není extrémně důležitá - takže si můžeš ušetřit pár minut svého života a v tuto chvíli přestat číst. Pokud pojem reverse dieta časem uslyšíš, můžeš se k tomuto příspěvku vrátit (a na reverse dietu se vykašlat).⁣

3) Ti, kteři pojem reverse dieta slyšeli či o ní četli. Možná jim byla “vnucena” ta myšlenka, že reverse dieta je nutná po konci shazování - pokud si chtěji nově získané nižší % tělesného tuku udržet. Pokud patříš do této skupiny, doporučuji zbystřit všechny smysly a pozorně číst dál.⁣

Reverse dieta začala být v ČR populární tuším takové 3 roky zpátky. Pojem nejspíš “zpopularizoval” (nebo vymyslel?) Layne Norton ve svých videích o “metabolic damage” (pojem, který se dá do ČJ přeložit jako “poškození metabolismu” = takže blbost, jak už víme).

Reverse dieta je založená né domněnce, že po konci diety je třeba energetický příjem navyšovat velmi pomalu a tím “budovat metabolismus”. 

Že tělo si může nějakým způsobem “zvyknout/adaptovat se” na velmi nízký příjem kalorií. Že pokud dlouhodobě jíte velmi málo, třeba 1 400 kcal, tak si na tento příjem tělo “zvykne” a vy začnete “udržovat” na tomto velmi nízkém příjmu (1 400 kcal). 

Následně musíte příjem navyšovat velmi pomalu, abyste tělo “naučili udržovat na vyšším příjmu kalorií”.


Jak snad víme díky předchozím příspěvkům, toto zkrátka není pravda. Náš “udržovací příjem” je ovlivněn zejména naší aktuální hmotností a aktuálním množstvím pohybové aktivity přes den (zdali máme sedavé či fyzicky náročné zaměstnání, zdali se dopravujeme většinou autem či pěšky, zdali se věnujeme řadě dalších pohybových aktivit nebo většinu volného času trávíme u PC apod.).⁣

Tělo se nemůže "adaptovat" a zpomalit natolik, že člověk vážící například 70 kg začne "udržovat" na velmi nízkém příjmu, třeba jen na 1 000 kcal/den - jen kvůli tomu, že dlouhodobě přijímal jen 1 000 kcal. Pokud dospělý člověk vážící třeba 70 kg tvrdí, že dlouhoobě přijímá velmi málo kalorií (třeba jen 1 000 kcal), a neshazuje - je tu snadné vysvětlení. Nepřijímá jen 1 000 kcal. Ve skutečnosti jí více = přijímá více kalorií = proto nehubne (není v kalorickém deficitu).

Zmínila jsem, že reverse dieta může být i na škodu. To si vysvětlíme na následujícím příkladu 👇

Řekněme, že žena během 12 týdnů shodila z 60 kg na 55 kg. V posledních pár týdnech diety se držela příjmu okolo 1 400 kcal/den a shazovala necelé půl kilčo týdně. Nyní je však se svojí postavou spokojená, více shazovat nechce - chce si udržet nově získanou štíhlejší postavu, kterou má při hmotnosti okolo 55 kg. ⁣

Pokud by její trenér byl zastáncem reverse diety, příjem by po konci shazování první týden navýšil třeba jen o 100 kcal/den - místo 1 400 kcal by slečna měla papat 1 500 kcal/den. Další týden by příjem opět navýšil o 100 kcal - z 1 500 kcal by příjem navýšilna 1 600 kcal. Atd. atd.⁣

Zde jsou 2 situace, kdy by výše zmíněný (postup reverse dieta) mohl být na škodu ...



A) REVERSE DIETOU AKORÁT PRODLUŽUJETE ČAS STRÁVENÝ V KALORICKÉM DEFICITU

Pokud výše zmíněná žena nyní vážící cca 55 kg ukončí dietu na příjmu okolo 1 400 kcal a formou reverse diety navýší na 1 500 kcal … hádejte - stále je v kalorickém deficitu (jen v o něco “mírnějším” než předtím). 1 500 kcal je stále méně, než její celkový energetický výdej. Stále přijímá méně kalorií, než její tělo potřebuje. ⁣

Pokud příjem po konci diety začne navyšovat tímto stylem, pravděpodobně bude dál pomalu shazovat - dokud se tímto extrémně pomalým navyšováním příjmu nedopracuje ke svému “skutečnému” udržovacímu příjmu. Což samozřejmě je někdy žádoucí (dál shazovat, jen o něco pomaleji), ale my nyní reverse dietu zmiňujeme v té souvislosti, že člověk dál shazovat nechce

Chce UDRŽOVAT. 

Pokud člověk postupuje formou reverse diety, pravděpodobně bude dál shazovat - a pravděpodobně bude dalších X týdnů zbytečně pociťovat “negativa” kalorického deficitu (výraznější hlad apod.).⁣

B) MŮŽETE ZVYŠOVAT RIZIKO NÁLETŮ NA JÍDLO

Jak už víme, nálety na jídlo - obecně konzumace nadměrného množství kalorií vzhledem k našemu energetickému výdeji - je to, co vede k "jojo-efektu". Toto hrozí každému, ať už po konci diety děláme cokoli. Nicméně pomalé navyšování příjmu po konci shazování formou reverse diety může riziko neplánovaných "cheat dnů" ještě krapet zvyšovat. 

Jak? 

Řekněme, že výše zmíněná žena ukončí dietu a během velké části předchozích 12 týdnů byla jen na příjmu okolo 1 400 kcal. Je tedy celkem “psychicky” vyčerpaná z výrazného omezování se v jídle, “fyzicky” nejspíš také pociťuje řadu negativ takto nízkého příjmu kalorií

Už dál shazovat nechce

A teď slyší od trenéra, že je ještě třeba zařadit reverse dietu

Že nyní má místo 1 400 kcal jíst 1 500 kcal. 

A že bude trvat hodně dlouho, než se dopracuje k vyššímu (“udržovacímu”) příjmu. ⁣

Jak většina z vás ví - navýšení příjmu o 100 kcal/den je prakticky nic. 

To je nějaká půlka jablka každý den navíc.

💀

Toto extrémně pomalé navyšování příjmu po dlouhé době strávené “dietováním” často vede k tomu, že jedinec nový “vyšší příjem” (který je stále extrémně nízký) zkrátka nezvládá dodržovat

A dochází k neplánovaným náletům na jídlo, během kterých je snadné (v takto “vyhladovělém stavu”) přijmout 3 000+ kcal během půl hoďky. Stačí udělat soukromou párty ve fast foodu, po cestě domů se stavit do Alberta pro Carte d'or a pak celé balení zmrzky zblajznout u nového dílu Ulice. 

Časté neplánované nálety na jídlo pak mohou vést k tomu, že klientka začne během své reverse diety přibírat - místo jejího cíle, kterým bylo udržování. No bueno.⁣

Pokud by daná žena místo úmorně pomalého navyšování příjmu hned skočila lehce nad 2 000 kcal (předpokládaný “udržovací příjem” vzhledem k její nově získané nižší hmotnosti a množství pohybové aktivity), situace by pravděpodobně byla odlišná. 

Ano, stále to nestačí k tomu, aby se náletům na jídlo (a následnému jojo-efektu) předešlo - ale aspoň tím to riziko krapet snížíte.⁣

“Reverse dietu” bychom mohli poslat k šípku. Společně s pojmy jako “clean eating”, “poškozený metabolismus“ a “detox” (v souvislosti s jídlem/doplňky stravy) 

🙄👎⁣

Jaký je váš názor na reverse dietu?

"JOJO-EFEKT" ... proč je tak těžké si udržet výsledky po konci diety?

V předchozím článku jsme si rozebrali, na jakém PRINCIPU funguje “jojo-efekt” po konci diety.

Vysvětlili jsme si, že za jojo-efektem nestojí “poškozený metabolismus” (ať už Layne Norton před pár lety ve svých populárních videích o “metabolic damage” tvrdil cokoli 🙄👎). ⁣

Už víme, že náš celkový energetický výdej (náš “udržovací příjem a naše “rychlost metabolismu”) po konci diety bude NIŽŠÍ než před začátkem diety. Což je způsobeno z hlavní části tím, že po konci diety vážíme méně kg než před jejím začátkem. A taky tím, že se pravděpodobně (nevědomky) hýbeme o něco méně než dříve.

To nás však neodsuzuje k tomu, že po konci diety musíme přibrat zpět tuk, který jsme X týdnů pracně shazovali. ⁣

PROČ to děláme?

PROČ po konci diety jíme nadměrně a děláme nálety na jídlo, přestože si chceme udržet štíhlejší bříško a vyrýsovanější nožky?

Samozřejmě ne záměrně.

Nikdo (předpokládám :D ) nechce X týdnů či měsíců shazovat tělesný tuk … aby to pak vše nechtěně nabral zpět a byl zase na stejném (nebo i horším) místě, než před začátkem diety. ⁣

Na to, proč jíme, co jíme, kdy jíme, kolik toho jíme … na náš pocit hladu a sytosti po jídlech … má vliv mnoho faktorů. 

Z časového hlediska si je můžeme (pro zjednodušení) rozdělit na “krátkodobé” a “dlouhodobé”. -⁣

Mezi “krátkodobé” faktory můžeme zahrnout to, z čeho se skládá aktuálně konzumované jídlo, za jakých podmínek jíme, co děláme v krátké době před jídlem. Například ⁣👇

- Palatabilitu konzumovaných potravin 

Potraviny s vysokou palatabilitou (sladkosti, donuty, fast food apod. ) jsou vyrobeny tak, aby v nás vyvolávaly vysoký pocit odměny a potěšení - máme tendence jich sníst více, pocit sytosti se dostaví později (ve srovnání s “jednoduchými” potravinami, jako ovoce, zelenina, luštěniny apod.).⁣

- Kalorickou denzitu konzumovných potravin

Tedy kolik kcal daná potravina obsahuje na 100 g. Potraviny s nízkou denzitou obsahují ve 100 g poměrně málo kalorií, což je dáno zejména vysokým obsahem vody a vlákniny v daných potravinách (například ovoce a zelenina). Konzumace velké porce potravin s nízkou energetickou denzitou = stimulace receptorů reagujících na mechanické roztažení žaludku = pocit sytosti.

- Obsah bílkovin v daném jídle 

Bílkoviny většinou zasytí lépe/na delší dobu, než kdybyste stejné množství kalorií přijali z tuků a/nebo sacharidů (výjimku tvoří potraviny bohaté na sacharidy s vysokým obsahem vody a vlákniny, viz. předchozí bod).⁣

- Tréningy před jídlem

Náročný tréning u některých jedinců vede k dočasnému potlačení chuti k jídlu. Není tomu tak však u každého ... :D⁣

- Psychický stres

Zejména “akutní” stres (například těsně před zkouškou) u některých jedinců vede opět k potlačení chuti k jídlu. Zato “chronický” stres (například dlouhodobá nespokojenost s našim zaměstnáním či finanční problémy) může chuť k jídlu stimulovat.⁣

- "Rychlost” konzumace daného jídla

Když jídlo slupneme jen tak za pochodu, aniž bychom se na jeho konzumaci soustředili, můžeme mít tendenci si dojít pro další porci, a tak přijmout více kalorií. K dostavení pocitu sytosti většinou dojde až zhruba 20 minut po jídle. Takže pokud “hltáme” a velkou porci do sebe naházíme během 5 minut (na což já jsem profík :D ), signál ohledně sytosti ještě nedorazil - můžeme mít tendenci v jídle dál pokračovat, jít si pro porci navíc apod. (alespoň ve srovnání s tím, kdybychom stejnou porci jídla jedli v klidu, delší dobu).⁣

- Variace ve výběru potravin

Větší variace (např. snídaně v hotelu formou švédských stolů) většinou vede k tomu, že jíme více a přijmeme více kalorií, než kdybychom měli na výběr jen z 2-3 potravin. Odborně se tomu říká “sensory-specific satiety” - pojem si časem více rozebereme.

- Popíjení alkoholu většinou stimuluje chuť k jídlu 

Zároveň platí, že pokud jste pod vlivem, nějaké zábrany a “dietní pravidla” jdou stranou, že … :D 

- "Tekuté" X "pevné" kalorie

Tekuté kalorie (smoothie, džusy apod.) většinou zasytí o něco méně/na kratší dobu, než kdybyste stejné množství kalorií přijali z “pevného” jídla (ovoce, zelenina apod.)⁣

- Spánek

Nedostatek spánku u většiny lidí stimuluje chuť k jídlu a snižuje pocit sytosti po jídlech



Mezi “dlouhodobé” faktory můžeme zahrnout například ⁣👇

- Psychiatrická onemocnění

Jako například deprese (u některých jedinců vede ke stimulaci chutě k jídlu, u jiných k jejímu potlačení), mentální anorexie/bulimie.

- Náš socioekonomický status 

Lidé s nižšími příjmy nakupují levnější potraviny a často jí jídla připravená mimo domov - fast food apod. (tedy potraviny/jídla, která většinou obsahují i v malém množství hodně kalorií). Můžeme sem zařdit i obecně naše food environment ("stravovací prostředí") - k jakým potravinám máme přístup, které potraviny kupují naši spolubydlící a máme je doma na očích apod.⁣

- Genetiku 

Například celkem nedávno objevený gen FTO, jehož určité varianty jsou spojované se změnami v hladině ghrelinu a leptinu. Jednoduše řečeno 👉 “pokud máte tu blbou variantu genu, jste permanentně více hladoví než ostatní a jídlo vám více chutná = vyšší riziko rozvoje obezity”.

- Užívání některých léků/hormonální léčby (mohou stimulovat chuť k jídlu či ji potlačovat) a některá onemocnění či “abnormality” (např. léze na určité oblasti hypotalamu vede k úplné ztrátě chuti k jídlu)

- Náš vztah k jídlu a přístup ke kontrole stravování

Přístup lidí ke kontrole stravování je ve většině studií rozdělován na rigidní X flexibilní. Rigidní přístup (člověk si zakazuje určité potraviny a rozděluje je na “dobré” a “špatné”, má přístup “všechno nebo nic”, neúspěch v dietě považuje za osobní selhání apod.) bývá spojován s častějšími nálety na jídlo a pocity “ztráty kontroly nad konzumací jídla”.⁣

- Hormony jako leptin a ghrelin, které se podílí (mimo jiné) na regulaci hladu a sytosti po jídle 

Na hladinu obou hormonů má vliv řada faktorů (viz. pár příkladů výše) - včetně úbytků tělesného tuku během diety.⁣



Zkrátka - člověk je komplikovaný tvor. 

A to, proč jí, co jí, kolik toho jí … je ovlivněno řadou faktorů - jak před dietou, tak během diety a také po jejím ukončení. 

Nejíme jen proto, že nejsme sytí, či proto, že jsme dlouho nejedli a už se dostavil pocit hladu. 

Svádět naše “ne-příliš-vhodná” rozhodnutí co se týče jídla po konci diety (a následný “jojo-efekt”) jen na jeden konkrétní faktor (například jen na změnu v hladině hormonů způsobenou úbytkem tělesného tuku) tedy nemůžeme.⁣

Dá se však říct, že za stavu dlouhodobé energetické rovnováhy (když nehubneme, ani nepřibíráme) je tělo ve vysílání signálů hladu a sytosti celkem přesné. Pokud jíme tehdy, když cítíme hlad, do příjemného pocitu sytosti (ne kvůli aktuálním emocem atd., i za absence hladu/za přítomnosti sytosti), budeme ve většině případů přijímat +- tolik kalorií, kolik naše tělo opravdu potřebuje. 

Hlad a sytost tedy “plní svoji funkci” a my přijímáme +- tolik kalorií, kolik naše tělo na denní bázi vydá. 

Stačí kouknout na většinu lidí v našem okolí, kteří se nikdy o žádné shazování nepokoušeli. Jídlo si “nehlídají” a “nepočítají kalorie”, ale X let si udržují +- stejnou tělesnou hmotnost. ⁣

To, v čem je po konci diety pravděpodobně největší “kámen úrazu” (a co přispívá k náletům na jídlo a následnému “jojo-efektu”), je změna v hladině hormonů podílejících se na regulaci hladu a sytosti po jídle + změna v našem přístupu a “motivaci” do kontroly jídla.

1) Lidé se zvládnou v jídle "kontrolovat" několik týdnů během shazování - když vidí prakticky každý týden změny po vizuální stránce, úbytky na váze, nově se rýsující svalíky, volnější oblečení. 

Máme díky tomu okamžité "potvrzení" toho, že se naše snaha (kontrola jídla) vyplácí - to nás "motivuje" dál pokračovat. 

Ustát dočasný diskomfort (občasný hlad, chutě). 

Dodržovat “pravidla” námi zvolené “diety”. 

Dokonce i “extrémy” zvládneme, když vidíme tak “úžasné výsledky” - viz. různé populární diety založené na tom, že konzumujete jen 1 jediný druh ovoce/zeleniny a nic jiného k tomu, apod. I toto lidé (překvapivě) zvládnou. ⁣

Jakmile se však člověk dostane na nižší hmotnost a více shazovat nechce - to je jiná. 

“Motivace” z každého nového sundaného kila je najednou fuč. Už nechceme více shazovat, už tu není ten “rychlý progress” (úbytky tělesného tuku), který by nás hnal vpřed a podporoval nás v kontrole stravování. ⁣

Pokud jsme navíc měli během diety již výše zmíněný velmi “rigidní” přístup ke kontrole stravování a určité potraviny si kompletně zakazovali, můžeme mít tendenci je po dietě konzumovat ve velkém množství čistě z toho důvodu, že jsme si je tak dlouho odpírali. 

“Zakázané ovoce chutná nejlépe” … že by na tom něco bylo? :D ⁣

Jinými slovy - člověk nejí jen proto, že má hlad či proto, že není sytý. Většina z nás papá také z jiných důvodů, pokud máme jídlo k dispozici (což v dnešní době má většina z nás 24/7). I pokud by během diety nedocházelo k řadě fyziologických změn (ke kterým bohužel dochází), stále je tu tato změna v naší “motivaci” a přístupu po konci diety, kterou jednoduše nemůžeme ignorovat. Období PO dietě je i z tohoto hlediska pro řadu lidí podobně náročné (či dokonce náročnější) než dieta sama o sobě. ⁣

2) Již jsme si řekli, že za stavu dlouhodobé energetické rovnováhy naše tělo “funguje” celkem přesně. Signály hladu a sytosti vysílá v +- přesné “proporci” s tím, kolik energie naše tělo opravdu potřebuje. Faktory popsané ze začátku příspěvku (nedostatek spánku, alkohol apod.) tyto signály mohou “podělat”, ale jinak to víceméně šlape jak má.⁣

Po konci diety tu však máme něco, co je někdy ve studiích označováno jako “energy gap”

Tělo i po konci shazování vysílá signály hladu a sytosti, ale již ne v +- přesné proporci s tím, kolik kalorií opravdu potřebuje. Říká si o víc.

I pokud po konci diety přijímáme +- tolik kalorií, kolik naše nové lehčí tělo potřebuje, tělo stále může vysílat poměrně silné signály k tomu, abychom jedli více.

“Náš hlad je větší, než kolik naše tělo potřebuje. Po jídlech se necítíme sytí, přestože jsme tělu dodali dostatek energie a měli bychom mít dost.”

Máme k dispozici plno studií poukazujících na to, že tělo se úbytkům tělesného tuku brání. A po ukončení diety relativně silně bojuje za to, abychom doplnili ztracené tukové zásoby.



Snaží se toho dosáhnout zejména tím, že stimuluje náš energetický příjem (“KALORIE DOVNITŘ”). A to tím, že ovlivňuje -⁣

x Hlad (↑) a sytost po jídlech (↓)

Zejména pokud se dostanete na velmi nízké % tělesného tuku, pravděpodobně zažijete něco velmi “divného” - necítíte se “sytí” ani po konzumaci velké porce jídla (která by vás před začátkem diety “zasytila” a/nebo byste ji ani nebyli schopní sníst). Roli zde mimo jiné hraje hormon leptin, jehož hladina je víceméně přímo úměrná množství tělesného tuku (“více tělesného tuku = více leptinu, méně tělesného tuku = méně leptinu”). 

Leptin v těle plní řadu funkcí - včetně potlačení hladu a stimulace sytosti po jídlech. Velmi zjednodušeně by se dařlo říct -⁣

Úbytek tělesného tuku během diety = nižší hladina leptinu = stimulace energetického příjmu (↑ hlad, ↓ sytost po jídlech)⁣

x Soustředěnost na jídlo (↑) 

Kalorický deficit během diety zvyšuje naši “motivaci” vyhledávat (a následně tedy sníst :D ) potraviny. Není neobvyklé, že “dietářům” se o jídle zdá, více sledují pořady o vaření a “food-porn” na IG apod.⁣

x To, jaký pocit “odměny” v nás vyvolává konzumace (zejména) hyperpalatabilních potravin (↑)

Sladkosti a další hyperpalatabilní potraviny nám moc chutnají i před začátkem diety, po jejím ukončení nám však chutnají ještě více - tělo nás více “odměňuje (příjemnými pocity) za jejich konzumaci, je rádo, že mu jejich formou dodáváme hodně kalorií.⁣

Tělo také potlačuje energetický výdej, tedy ty “KALORIE VEN”. Již v předchozím příspěvku zmíněné “zlenivění”.

....

Tělesný tuk zkrátka není jen “pasivní” zásobárna přebytečné energie - je to aktivní orgán, který plní řadu funkcí. 

Pokud by nastalo období bez dostatku jídla, naše zásoby tělesného tuku by byl hlavní faktor ovlivňující to, jak dloho bychom přežili (když budu ignorovat možnost napadení nějakou šelmou či nepřátelským kmenem, otravu jedovatým plodem apod. 😂). Pokud bychom neměli k dispozici nic k snědku, tělo by si potřebnou energii čerpalo z našich tukových zásob. Člověk s většími zásobami tělesného tuku by vydržel delší dobu než jedinec s vyrýsovaným břichem. 

Mít málo tělesného tuku “v zásobě na horší časy” zkrátka není z "evolučního hlediska" moc rozumné řešení. Pokud čtete tento příspěvek, nedostatek jídla vám pravděpodobně nehrozí a hrozit nebude, jídlo máme k dispozici neustále, ale to naše chytrá tělíčka bohužel nezajímá :D ⁣

Pokud se tělo pokusíme zásob tuku zbavit, nebude se mu to líbit a dá to jasně najevo. 

Výše zmíněná “energy gap” bude pravděpodobně přetrvávat, dokud jedinec nepřibere zpět shozený tělesný tuk. A více ji budou ve většině případů pociťovat ti z nás, kteří se snaží dlouhodobě udržovat velmi nízké % tělesného tuku.⁣

V dalším článku rozebereme CO dělat, abychom “jojo-efektu” po konci diety zabránili 💪

úterý 5. března 2019

Co způsobuje "JOJO-EFEKT" po konci diety?

Redukce tělesného tuku je náročná pro většinu z nás. ⁣

Ale shazování samo o sobě není ten hlavní problém.⁣

Horší je fakt, že většina lidí po konci diety (nezáměrně) přibere všechno zpátky. Tomu se často říká “jojo-efekt” (během diety zhubnete, pak shozený tuk přiberete zpět).⁣




Lidé rádi tento “jojo-efekt” svádí na dietu jako takovou. Že si díky jejím pravidlům “poškodili metabolismus”, což vedlo k tomu, že po ukončení dané diety přibrali shozený tuk zpět.⁣

“Od ukončení diety přibírám snad i ze vzduchu. Prakticky nejím a furt jen kynu, asi jsem si totálně odrovnala metabolismus. Takže mi stačí kouknout na koláč a mám 5 kilo nahoře. Hrůza!”.⁣

Jak to tedy je? Co vede k tomu, že většina lidí po konci diety (nezáměrně) přibere zpět? Je možné tomu zabránit? ⁣

NEJDŘÍVE PÁR FAKTŮ

To, na jakém příjmu kalorií budete “udržovat” svoje aktuální zásoby tělesného tuku, ovlivňují 2 hlavní faktory -⁣

⁣- Vaše aktuální tělesná hmotnost⁣

- Vaše aktuální množství pohybové aktivity přes den (náročné X sedavé zaměstnání, doprava většinou autem X pěšky, pasivní X aktivní volnočasové aktivity apod.)⁣



Obecně platí - čím vyšší je vaše hmotnost a čím více se hýbete přes den, tím vyšší bude váš celkový energetický výdej. Což znamená, že budete moct přijímat více kalorií, aniž byste přibírali. ⁣

⁣Pokud někdo může jíst “hrozně moc jídla”, ale nepřibírat, většina lidí řekne, že daný jedinec má “velmi rychlý metabolismus”. Je to trochu nepřesné (to rozebereme v následujících příspěvcích), ale nevadí.⁣

Laicky se tedy dá říct, že čím vyšší je vaše hmotnost a čím více se hýbete přes den, tím “rychlejší metabolismus” máte. Čím vyšší je vaše hmotnost a čím více se hýbete přes den, tím více můžete jíst, aniž byste přibírali tělesný tuk.⁣




⁣Ano, roli zde hraje i vaše % tělesného tuku, zdali bílkoviny tvoří větší či menší část vašeho příjmu kalorií apod. Ale výše zmíněné 2 faktory (hmotnost + pohybová aktivita) vysvětlují hlavní rozdíly v “rychlosti metabolismu” mezi 2 jedinci. A také vysvětlují rozdíly v “rychlosti metabolismu” mezi vámi PŘED dietou a vámi PO dietě.

DOSTÁVÁME SE KE 3 HLAVNÍM BODŮM TOHOTO ČLÁNKU  -⁣

1) Pokud se vám díky dietě podaří shodit, váš celkový energetický výdej (váš “udržovací příjem” a vaše “rychlost metabolismu”) PO konci diety bude nižší než PŘED začátkem diety. Je to normální a nejde tomu zcela zabránit.

2) Tento “pomalejší metabolismus” je důsledkem zejména nově získané nižší hmotnosti po konci diety - “pomalejší metabolismus” není způsoben dietou samou o sobě, jejími pravidly či její “striktností”. Po konci diety vážíte méně kg než před jejím začátkem. Těla lehčích jedinců spalují méně energie jak v klidu (když člověk leží a nic nedělá), tak při pohybových aktivitách. ⁣

3) Kalorický deficit (nízký příjem kalorií vzhledem k vašemu energetickému výdeji) během diety u většiny z nás taky vede k tomu, že “zlenivíme” a nevědomky se začneme méně hýbat během dne. To se však liší jedinec od jedince - někteří z nás jsou k tomuto “zlenivění” náchylnější než jiní. ⁣

...

Tím pádem jdou během diety “dolů” oba 2 hlavní faktory ovlivňující “rychlost našeho metabolismu” - jak naše tělesná hmotnost, tak množství pohybové aktivity přes den. K udržení nově získané nižší hmotnosti po konci diety budete tedy muset přijímat o něco méně kalorií než před začátkem diety. ⁣

Řekněme, že při váze 70 kg jste “udržovali” na příjmu okolo 2 800 kcal, ale při váze 60 kg po konci diety budete “udržovat” na příjmu okolo 2 400 kcal (konkrétní čísla jsou jen příklad, nedoporučuji se jimi inspirovat). ⁣




Váš “udržovací příjem/rychlost metabolismu” PO konci diety zůstane nižší než PŘED začátkem diety - dokud nepřiberete zpět na svoji původní vyšší hmotnost (a/nebo pokud po konci diety výrazně nezvýšíte množství pohybové aktivity přes den).⁣

ČÍM VÍCE KG BĚHEM DIETY SHODÍME, TÍM VĚTŠÍ ROZDÍLY ZDE BUDOU ⁣

- Shodili jste 3-5 kg? Váš celkový energetický výdej (vaše “rychlost metabolismu”) po konci diety pravděpodobně NEBUDE podstatně nižší než před začátkem diety. Nejspíš budete moct jíst +- podobně jako před začátkem diety, a stále udržovat svoji nově získanou nižší hmotnost.⁣

- Shodili jste 15 či více kg? Váš celkový energetický výdej (vaše “rychlost metabolismu”) po konci diety pravděpodobně BUDE podstatně nižší než před začátkem diety. Nejspíš budete muset jíst podstatně méně než před začátkem diety, abyste si udrželi svoji nově získanou nižší hmotnost … a/nebo podstatně navýšit množství pohybové aktivity přes den, na což však většina z nás nemá dostatek času a ani náladu.⁣

V ČEM JE TEDY KÁMEN ÚRAZU? PROČ VĚTŠINA LIDÍ PO KONCI DIETY (NEZÁMĚRNĚ) PŘIBERE ZPĚT TUK, KTERÝ PRACNĚ SHAZOVALI?

Je to kvůli tomu, že po konci diety ZAČNEME PŘIJÍMAT NADMĚRNÉ MNOŽSTVÍ KALORIÍ VZHLEDEM K NAŠEMU (AKTUÁLNÍMU) ENERGETICKÉMU VÝDEJI. 

NENÍ MOŽNÉ PŘIBÍRAT TĚLESNÝ TUK BEZ NADBYTKU KALORIÍ ☝️⁣
Nebo opět laicky řečeno - náš metabolismus po konci diety JE o něco “pomalejší” než před začátkem diety (pokud se nám podařilo shodit + pokud jsme “zlenivěli”, což se stane většině z nás). 

Ale není “poškozený”. 
Změny v “rychlosti metabolismu” před a po konci diety nejsou tak výrazné, jak si většina lidí myslí.


Ano, výše zmíněné informace nevysvětlují důvod, PROČ začneme po konci diety jíst příliš mnoho jídla. PROČ začneme “lenivět”. PROČ se tělo redukci tělesného tuku tolik brání a po konci diety vysílá silné signály k tomu, abychom začali více jíst a doplnit ztracené tukové zásoby.⁣ PROČ je někdy bazální metabolismus po ukončení diety o pár % nižší, než kolik by vysvětlovaly úbytky tělesného tuku/svalové hmoty. Tyto faktory si rozebereme zase někdy příště.⁣

‼️Hlavní je vědomí toho, že nad udržením výsledků po konci diety MÁTE kontrolu. Není zde žádné “nadpřirozeno”, které by samo o sobě vedlo k “jojo-efektu” po konci diety. PRINCIP, na kterém funguje “jojo-efekt”, je prostý - nadměrný příjem kalorií vzhledem k našemu výdeji po konci diety ‼️⁣

V následujících příspěvcích si rozebereme, PROČ je vlastně tak těžké si výsledky po konci diety udržet a také CO dělat, abychom tomuto “jojo-efektu” po konci diety zabránili :)

(Pozn. Hodnoty na grafech - bazální metabolismus, energie vydaná při trávení potravy atd. - jsou jen příklady. Nedoporučuji se jich držet a přijímat tolik kalorií, kolik si “vyčtete” z grafu. Přestože třeba vážíte stejně.).

Co vy, máte s "jojo-efektem" po konci diety také zkušenosti?